Na cyklovýzvu máme natrénováno: Jak jsme zvládli jednu z nejtěžších etap Tour de France?
Dojmy přímo z pelotonu: Nebyla otázka, jestli přijde krize, ale kdy
Vmáčkli se se svými bicykly do pelotonu k dalším 17 tisícům cyklistů a dupli motivovaně do pedálů. CEO Jakub a rozpočtář Ondra z ROOFIXu si na červenec letošního roku dali vskutku skromný cíl – projet 20. etapu Tour de France o týden dříve než profi závodníci. Jednu z vůbec nejnáročnějších za poslední roky. Proboha proč? A byla krize? Zeptáme se…
Kubo, proč sis jel až do Francie dobrovolně vyšlápnout 170 kilometrů?
Motivace byla kombinace sportovní výzvy, vystoupení z komfortu a touhy zažít něco, co má přesah. Nešlo jen o kolo. Bral jsem to i jako příležitost víc poznat sám sebe a postavit se na trasu, která má atmosféru Tour de France. Zároveň jsem si chtěl sáhnout na vlastní limity, což se povedlo, a člověk tam rychle pochopí, že samotná ambice nestačí – rozhoduje příprava, tempo, hlava, výživa a schopnost nepřepálit začátek.
Kuba a zátiší francouzských kopců.
Ondro, měli jste nějakou speciální strategii?
S Jakubem jsme měli jasnou strategii – držet se celou dobu spolu. Což nám oběma morálně hodně pomohlo, sám bych to jet nechtěl. Až zhruba kolem 100. kilometru na něj přišla menší krize a kopce mu přestaly chutnat. Jel asi 5 km/h, takže jsem na vrcholu vždycky počkal… protože jsem jel závratných 6 km/h.
Kubo, co bylo nejnáročnější?
Největší respekt budily hlavně alpské průsmyky jako Col de la Croix de Fer, Télégraphe, Galibier a závěrečný Sarenne. Délka sama o sobě nebyla jediný problém – náročná byla hlavně kumulace únavy. Každý kopec měl jiný charakter a člověk musel pořád přemýšlet, jak rozložit síly, kdy jíst, pít a kdy prostě jen držet rytmus.
Ondra (vlevo) do kopce s úsměvem, Kuba (uprostřed) si úsměv šetří do cíle.
Kubo, a co krize, o které mluvil Ondra?
Krize samozřejmě přišla. U takhle dlouhého výkonu podle mě není otázka, jestli přijde, ale kdy přijde a kolik jich bude a jak se s tím člověk popere. Měl jsem dvě velké, které jsem hodně rozdýchával. A pak spoustu drobných. Mně se ta etapa sešla v den, kdy mi to moc nechutnalo, a od půlky to byl hodně záživný vnitřní dialog. Když máš dobrý den, je to jednodušší, ale charakter se buduje, když ten den nemáš.
Ale z kopce by to šlo (Kuba vpravo).
Ondro, co byl největší zážitek?
Začátek byl zážitek sám o sobě. Sledovat, jak organizátoři zvládnou odbavit 17 000 cyklistů, bylo fakt hustý. A pak už se člověk skoro ani na chvíli neocitl sám – od startu až do cíle to byla jedna dlouhá fronta. Z kopce se to občas trochu roztrhalo, ale jakmile začalo stoupání, změnili jsme se v jednu velkou lidskou stonožku na kolech.
Právě to, že kolem sebe člověk pořád někoho měl, pomáhalo zaměstnat hlavu, a těch 11,5 hodin nakonec uteklo překvapivě rychle. K tomu ty nádherné výhledy!
Kluci, a co pocity v cíli? Dostavila se zasloužená euforie?
Kuba: Pocity v cíli byly silné. Úleva, radost, hrdost, ale taky pokora. Člověk ví, kolik přípravy a energie za tím bylo, a zároveň si uvědomí, že nejde jen o cílovou čáru. Hodně důležité je i to, co si z té cesty odneseš zpátky do běžného života.
Ondra: V cíli jsem měl hlavně obrovskou radost, že je to za mnou. I když závod utekl rychleji, než jsem čekal, pořád to bylo dlouhé. A aby toho nebylo málo, z cíle jsme museli ještě 16 kilometrů k autu. Naštěstí bylo asi 13 kilometrů z kopce… jenže po serpentinách a mezi auty, takže žádný pohodový dojezd.
Kluci, když máte tak hezky natrénováno, zapojíte se do naší cyklovýzvy?
Kuba: Rád! Po takové zkušenosti by byla škoda tu energii nevyužít dál. Navíc mi dává smysl spojovat sport, týmovost a dobrou věc – to je přesně typ aktivity, který může lidi ve firmě zdravě rozhýbat a propojit.
Ondra: Určitě! Po tomhle zážitku se upřímně těším, až budu polykat kilometry po českých rovinách. Kopců jsem si letos užil už dost.
TOUR DE ČESKÉ LUHY A HÁJE: PŘIDÁTE SE K CYKLOVÝZVĚ A POMŮŽETE VYBRAT PENÍZE PRO ROSŤŮV INVALIDNÍ VOZÍK?
Nestojí vás to ani korunu. Jen bolavá lýtka. Cyklovýzvu pořádáme v ROOFIXu letos už potřetí a rovnice je pořád stejná: 1 ujetý kilometr = 1 koruna z ROOFIXí kasičky – tentokrát do kasičky stavebního klempíře Rostislava Blahouta na nový invalidní vozík.
Pro ty, co se letos do cyklovýzvy nezapojí a i přesto by chtěli Rosťu podpořit, máme odkaz na sbírku na platformě Donio: Nový invalidní vozík pro Rosťu
Kdy: 1. 9. až 30. 9. 2026
Kde: Úplně kdekoli.
Pro koho: Pro Rosťu Blahouta, stavebního klempíře, který celý život pracoval ve výškách a po pádu ze střechy se ve čtyřiceti letech stal kvadruplegikem. Díky finančnímu příspěvku si pořídí nový invalidní vozík.
Proč: Protože každý kilometr pomáhá
Zajímá vás, jaká je atmosféra cyklovýzvy? Přečtěte si o zážitcích z minulých ročníků: