ROOFIX roste. A s růstem přichází i nové výzvy. Proto přichází Aleš Krpata.

Každá firma se jednou dostane do bodu, kdy jí přestanou stačit postupy, které fungovaly na začátku. Přibývají lidé, projektů je víc než kdy dřív a s růstem firmy roste i potřeba, aby spolu jednotlivá oddělení fungovala ještě lépe. Výroba, sklady, logistika i další části firmy musí být propojené tak, aby vše šlapalo jako celek.

Právě v takové fázi se dnes nachází ROOFIX. 

Abychom další růst zvládli stejně dobře jako ten dosavadní, přivítali jsme v květnu do týmu nového provozního ředitele Aleše Krpatu. Jeho úkolem není měnit ROOFIX od základů. Naopak. Navázat na to, co funguje, odstranit zbytečné komplikace a připravit firmu na další kapitolu. 

„Můj nástup je jedním z kroků proměny malé firmy ve středně velkou společnost. S tím souvisí potřeba lépe nastavit procesy, strukturu řízení i spolupráci mezi jednotlivými odděleními. Chceme firmu připravit na další rozvoj.“ 

To možná zní jako spousta tabulek, porad a procesních diagramů. Ve skutečnosti je ale cílem hlavně to, aby se lidem pracovalo lépe a aby firma zvládala růst bez zbytečných překážek. 

Žádná revoluce. Spíš postupné ladění. 

Aleš dnes postupně otevírá témata, která ovlivňují fungování celé firmy. 

Lepší koordinace mezi odděleními. Rozvoj interního systému Signys. Nové ukazatele, které pomohou lépe sledovat výkon. A také spuštění nového e-shopu s tvarovkami, který představuje další důležitý krok v rozvoji ROOFIXu. 

Při podobných změnách se ale vždy objeví i něco nečekaného. 

„Každý den na mě vyskočí nějaký kostlivec ze skříně. Beru je ale jako příležitost něco zlepšit. Snažím se nahodilá řešení měnit na systémová. Jen těch příležitostí je někdy opravdu hodně najednou.“ 

Právě tahle věta možná nejlépe vystihuje první měsíce v nové roli.

Zkušenosti ze stavebnictví si přinesl už z minulosti 

Do ROOFIXu nepřišel z jiného oboru. 

Po škole nastoupil do společnosti Saint-Gobain, kde působil v závodu na výrobu kamenné vaty. Během let prošel logistikou, výrobou i financemi. Díky tomu poznal fungování výrobní firmy z několika různých úhlů. 

„Stavební materiály jsou mi blízké. Baví mě, když se člověk může ohlédnout a vidí za sebou produkt, který je užitečný. Platilo to u izolací a platí to i dnes u záchytných systémů.“ 

Co ho na ROOFIXu překvapilo? 

Jedna věc. Lidé. 

Ještě před nástupem ho zaujalo, že firma působí mnohem méně formálně, než na co byl zvyklý z předchozích zaměstnání. Po několika týdnech ve firmě se jeho první dojem jen potvrdil. 

„Neformální prostředí se mi líbilo už před nástupem. A dnes můžu říct, že bylo přesně takové, jak jsem očekával.“ 

Podle něj právě tahle atmosféra umožňuje dělat změny rychleji. Méně administrativy, více komunikace a větší prostor hledat řešení místo důvodů, proč něco nejde.

Když vypne počítač, zapne gravel 

Kdo Aleše potká mimo kancelář, má velkou šanci, že bude mít na sobě cyklistický dres. 

Sport a cestování jsou jeho největší koníčky. V posledních letech si nejvíc oblíbil gravel a vícedenní putování nalehko. 

„Největší radost mi dělají cesty, kdy vezmu pár věcí do podsedlové brašny a prostě vyrazím. Cesta je cíl sama o sobě.“ 

A občas si své výpravy ještě trochu zpestří. 

Na jaře například spojil cyklistiku v Jeseníkách se skialpy, přespáváním v autě a několika dny mimo běžný režim. 

„To jsou přesně ty akce, které člověka dostanou za hranice všedních dní.“ 

Nový začátek 

Na otázku, co mu v poslední době udělalo největší radost, odpověděl bez dlouhého přemýšlení. 

„Nástup do ROOFIXu a příjemné přivítání.“ 

Jeho cílem je dnes pomoci firmě zvládnout další etapu růstu tak, aby si zachovala to nejdůležitější. Lidi, kteří ji tvoří. Atmosféru, která ji odlišuje. A chuť neustále věci posouvat dál. 

Na závěr jsme se Aleše zeptali na motto, které ho provází pracovním i osobním životem. 

„Mít radost ze všeho, co dělám.“ 

A přesně s touto energií vstupuje do nové kapitoly v ROOFIXu. 

Zpět na přehled

Nahoru