ROOFIX slaví 10. narozeniny. Co by si zakladatelé vzkázali do roku 2015?

Psal se rok 2015. Nad Pražským hradem zavlály rudé trenky, DiCaprio zase poslal k šípku čerstvě pětadvacetiletou přítelkyni a v ROOFIX zkušebně vznikl vůbec první prototyp kotvicího bodu. Pojďme se té třetí největší události roku pověnovat trochu víc.

19. 8. 2025

Jak celou dekádu ROOFIXu shrnují majitelé Jakub a Lukáš Kopřivovi? Jak se promítlo budování firmy do jejich osobních životů a jaké plány mají se záchytnými systémy do budoucna? A oslava byla? Byla! Všechno hezky popořadě v následujících řádcích.

„Kdyby mi tohle někdo před 10 lety řekl, tak mu doporučím žánr sci-fi a na shledanou,“ říká v rozhovoru Lukáš. Proč? Prozradíme.

Než se do toho pustíme… Příběh ROOFIXu od počátku věků už jste četli? Třeba že jsme při pokusu o první certifikaci kotvicího bodu přišli o všechny investované peníze a čas? Nebo že jsme v roce 2021 měli asi nejvíc sexy zakázku v celé historii firmy? A že jsme byli naměkko z druhého místa v soutěži PwC Firma roku Pardubického kraje? O tom jsme pár řádků taky vyťukali. :)

A teď už k věci. Nejdřív rozhovor s klukama Kopřivovýma a pak střípky z oslavy, hm? :)

Co byste sami sobě vzkázali do roku 2015?

Jakub: Máš se na co těšit. Bude to boží jízda, na které poznáš spoustu skvělých lidí a najdeš v sobě věci, o kterých se ti ani nezdálo. Bude to makačka, ale snaž se, vydrž všechno, protože před úsvitem je největší tma…

Lukáš: Připrav se, čeká tě pekelná jízda. Ale teď vážně… nemyslím si, že bych sobě nebo firmě za uplynulých 10 let vzkázal nebo poradil něco převratného. Všichni, co jsme se na tom celých 10 let podíleli, jsme to neskutečně odpracovali. Penzum odvedené práce bylo a pořád je úplně neskutečné.

První náčrty kotvicích bodů v roce 2015 z pera samotného Jakuba Kopřivy.

Co byla zatím vůbec největší výzva/milník ROOFIXu?

Jakub: Asi nedokážu vyzdvihnout jednu jedinou věc. Překonávání výzev nám posouvá hranice, a to je skvělý pocit. Během těch 10 let jsme toho zažili spoustu a ze všeho vznikla nějaké zkušenost nebo znalost. ROOFIX dlouhodobě čelí výzvě v podobě růstu a jeho ukočírování. Mimochodem, o tom, jak jsme rostli v roce 2024 a jak jsme svištěli na trochu nestabilní horské dráze, jsem mluvil v jiném rozhovoru.

Jak se 10 let ROOFIXu promítlo do vašeho osobního života? Jak by možná vypadal bez podnikání?

Jakub: ROOFIX mi vzal spoustu času, který jsem firmě prostě musel obětovat. To by nešlo bez podpory okolí, hlavně pak mé ženy Káti, která si se mnou prožila i ty extrémně náročné začátky, než se to celé dalo do pohybu. Na druhou stranu mám pocit, že ten čas byl efektivně a hodnotově vyplněn. 10 let podnikání mi umožnilo vyrůst a vyzrát jako člověku.

Lukáš: Troufám si tvrdit, že moje potřeba aktivního trávení volného času – především sportovním vyžitím – nebyla firmou nikdy ohrožena. Kdo mě zná, tak ví. Pokud by byl člověk v jiné pozici, v jiné firmě, tak by asi v práci netrávil tolik času, jako jsme hlavně na začátku trávili. Kdyby mi ale tohle kdykoliv vytanulo na mysli, což nevytanulo a už asi nevytane, tak si vždycky můžu vzpomenout na bráchu a jeho okřídlený výrok od Bati „Práce není trest, práce je povinnost i radost.“

Je nějaký jeden konkrétní moment z celého desetiletí, na který nikdy nezapomenete a třeba se vám často vybavuje?

Jakub: Přiznám se, že jsem hodně orientovaný do budoucnosti a minulost si moc nepřipomínám. Většinou se mi ty vzpomínky vybaví při nějakých situacích, ve kterých se vyskytnu, a nastoupí takové to uvědomění, že je úžasné, čeho jsme společně dosáhli.

Lukáš: Vybavím si spousty povedených zakázek a bohužel i některé nepovedené – momenty, kdy jsme ne svojí vinou balancovali nad propastí. Vzpomínám na momentky ze společně stráveného času s kolegy, vybavím si rekonstrukci kanceláří, kdy jsme 3 měsíce pracovali z hospody. Ale z celé desetiletky vypíchnout jeden jediný moment, to je nemožné. Celkově mě ale hřeje na srdíčku, když si vzpomenu na začátky, kdy jsme byli ve dvou, pak ve třech, pak ve čtyřech a za chvíli nás bude 40. Kdyby mi tohle někdo před 10 lety řekl, tak mu doporučím žánr sci-fi a na shledanou. Takže nejvíc mě asi baví to pomyšlení, jak jsme z jednočlenného týmu vybudovali firmu se skoro čtyřmi desítkami kolegů.

Část týmu na ROOFIX FESTu 2025.

Jaké jsou další (velké) plány ROOFIXu?

Jakub: Je to jednoduché, chceme se stát firmou evropského formátu a naplnit tak náš potenciál, abychom zpětně nemuseli ničeho litovat.

Lukáš: Pro mě osobně je nejdůležitější být našim zákazníkům dobrým partnerem. Záleží mi na tom, jak obchodní partneři naši firmu vnímají. Je důležité, aby byly obě strany spokojené. Aktuálně rekonstruujeme druhou halu, zavedli jsme nový ERP systém. To jsou pro nás celkem velké projekty, které jsme museli absolvovat, abychom byli připraveni třeba na expanzi do zahraničí a abychom dlouhodobě dokázali maximálně uspokojovat potřeby našich zákazníků na tuzemském trhu.

Jak se slavily desáté narozeniny ROOFIXu? Ve velkém stylu!

Magický pátek 8. 8. nám do plánování narozenin sednul jak helma na kebuli. A tak jsme pár týdnů před oslavou rozeslali Golden Tikety ve stylu Velkého Gatsbyho a připojili přísné instrukce k dress codu: třeba kraťasy a triko s ďourou, je to šumák.

A pak už se Lázně Bohdaneč otřásaly v základech. Sešlo se nás na ROOFIXí půdě přes 60 – zaměstnanců, externích spolupracovníků, kamarádů, partnerů a partnerek, dětiček i pyšných rodičů kluků Kopřivových.

U vstupu jsme odevzdali ústřižek Golden Tiketu do tomboly, cinkli si ve školicím centru šáněm na uvítanou, řidiči odpálili rychlé špunty, vzali jsme místo pod venkovním stanem (kdo dřív přišel, ten blíž seděl ke grilované kýtě) a párty mohla začít.

Ještě než barman roztočil šejkr a grilmástr odvíčkoval kozí rohy, chopil se mikrofonu první Kopřiva – Jakub. Zamáčkli jsme slzu a když ještě nastoupil Lukáš - oko nezůstalo suché. Svým vtipným shrnutím ROOFIXího desetiletí si získal pozornost všech. Potlesku se klukům dostalo zaslouženě.