Mikromanagement není správná cesta. Lidi v týmu nevedu, ale jdu jim příkladem, říká CEO a zakladatel ROOFIXu Jakub Kopřiva
Co na sebe Kuba prásknul?
- Jak a proč upustil od mikromanagementu.
- Díky čemu ROOFIX tak rychle vyrostl.
- Proč v týmu nepotřebuje 10 dříčů.
- Čím si spolehlivě vyčistí zaneprázdněnou hlavu.
- 4 životní motta pro spokojené žití a bytí.
Kubovo rozjímací okénko: „Chci dělat věci jinak. Chápat život ve všech jeho souvislostech. Chci objevovat, chci inovovat, chci do života sobě i lidem přinášet kus svého osobního umění, nápady, ideje. Směřovat k jednoduchosti a kráse bytí.“
Jak se ve firmě posunula tvoje role od chvíle založení po skoro 30členný tým?
Cestu ROOFIXu jsem odšlapal od nuly, včetně vlastního vývoje. Je jasné, že jsem spoustu věcí dělal dlouho sám. Tým se ale rychle rozrůstal a pomocných rukou a hlav bylo čím dál víc, a tak jsem naštěstí pochopil, že mikromanagement není správná cesta. Dneska se učím pracovat a vést lidi hlavně mluveným slovem. Velkou část dne mi tak zabírají meetingy, porady a rozhovory, ve kterých se snažím na lidi přenést to, kam jako firma chceme směřovat. Druhou část dne analyzuju, plánuju, přemýšlím, vzdělávám se. Na své pozici musím dělat ta nejdůležitější rozhodnutí a beru na sebe zodpovědnost za celou firmu, její úspěchy i neúspěchy. Obecně se snažím žít v rámci firmy alespoň půl roku v budoucnosti.
TO MĚ PODRŽ, KOTVICÍ BODE: Při vzniku a certifikaci vůbec prvního kotvicího bodu jsme si samým napětím málem cvrkli do stavebních trenek. Očíhněte příběh ROOFIXu a hafo fotek od roku 2015 až po současnost.
Říkáš, že se tým rychle rozrůstal. Co je podle tebe základem úspěchu rychlého rozvoje firmy?
Těch faktorů se musí sejít strašně moc. Obecně je důležité mít vizi, odvahu snít a nebát se dělat chyby. Konkrétně to je pak samozřejmě dobrý produkt nebo služba, znalost trhu, naslouchání zákazníkům, zdravá dávka sebevědomí, pokora a podporující rodina. Bez tolerantní partnerky/partnera by to nešlo. Je toho zkrátka spousta a ten mix pak tvoří úspěch, který pro každého znamená něco jiného.
V začátcích ROOFIXu jsi byl ve firmě sám. Jak ses naučil zničehonic vést tak velký tým?
Tohle je věc, kterou v sobě často řeším a myslím, že stále hledám svůj manažerský styl. Vlastně ale nemám pocit, že bych měl lidi vést. Snažím se jít spíše příkladem, vytvářet prostředí a podmínky, kde se lidi cítí dobře a je pro ně přirozené táhnout za jeden provaz.
PRVNÍ KUBOVO MOTTO: Člověk, který chce být šťastný, se musí neustále měnit.
Můžeš být konkrétní? Dej nám pár tipů, co děláš pro to, aby se lidi v týmu cítili dobře. :)
Snažím se vytvářet skutečně bezpečné prostředí. Každý jeden člen týmu musí cítit, že žádná myšlenka, nápad nebo názor není špatný. Že ho nikdo nebude soudit za chyby, protože se mohou stát úplně každému a je to naprosto v pořádku. Zároveň nechávám lidem absolutní svobodu v tom, jak můžou ke své práci přistupovat. Na oplátku očekávám velkou dávku zodpovědnosti.
DRUHÉ KUBOVO MOTTO: Sebejistota nevychází z toho, že vždycky víš, co děláš, ale z toho, že se nebojíš šlápnout vedle.
Jak si vybíráš lidi do týmu, aby to takhle hezky šlapalo?
Důležitá je rozmanitost rolí. Už to dávno není o tom, že v týmu potřebuješ 10 dříčů, ale různé úhly pohledu – potřebuješ tahouny, breptaly, kreativce, někoho, kdo tým zvládne odmoderovat tak, aby fungoval efektivně. Uchazeč o práci u nás si musí sednout s firemní kulturou, zároveň samozřejmě musí splňovat specifika té konkrétní pozice, třeba fakturantka potřebuje smysl pro detail a pečlivost.
část ROOFIXí bandy v celé své parádě
Když mluvíš o firemní kultuře – jak bys definoval tu ROOFIXí?
My pracujeme s tou největší hodnotou – s lidským životem a jeho záchranou prostřednictvím záchytných systémů. To je samo o sobě strašně silné a tak nějak to ční nad vším. Co se týká hodnot nebo principů, tak jsme rodinná firma a model zdravě fungujícího rodinného prostředí nám rámuje naši firemní kulturu. K tomu je nutno přidat spoustu legrace a úsměvů. Jednou jsem třeba řešil celkem komplikovaný projekt, trápil jsem se nad ním už asi desátý den. Někdo z kolegů pravděpodobně seznal, že už se dostávám na temnou stranu síly, a nechal mi vzkaz, ať se usměju. Nebo když ve skupinovém chatu vidím fotku z hokejbalového zápasu, kam Tomáše přijelo podpořit 10 kolegů. To jsou takové detaily, které mě hrozně těší a vážím si jich.
TO MĚ PODRŽ, KOTVICÍ BODE: Firemní kultura (mimo jiné) nám vybojovala druhé místo ve Firmě roku 2023. Přečtěte si, proč jsme zamáčkli slzu nad stříbrem.
Jakým směrem se teď ROOFIX ubírá a co je hlavním cílem?
Od začátku si držíme směr stát se jedničkou na českém trhu a plnohodnotným evropským výrobcem záchytných systémů. Dlouhodobě samozřejmě chceme být první a jedinou volbou ve světě záchytných systémů. Krůček po krůčku – v červenci 2024 třeba oficiálně vstupujeme na Slovensko. Dalším důležitým cílem je vytvořit silnou komunitu odborníků, pracujeme na oddělení zákaznické péče, tvoříme vlastní aplikaci pro zákazníky, pořádáme veletrh.
TŘETÍ KUBOVO MOTTO: Překážky jsou od toho, aby zastavily ostatní.
Odbočme od práce. Čím si spolehlivě vyčistíš hlavu?
Asi různými adrenalinovými aktivitami, u kterých není prostor přemýšlet nad prací. Samozřejmě záleží, jaká témata a jak intenzivně je zrovna v práci řeším. Když je relativní klid, odpoutám se od práce snáz. Naopak, když si něco žádá hodně mojí pozornosti, je těžké na to nemyslet a nehledat řešení. Každopádně mi hlavu čistí pohyb všeho druhu. Jezdím na kole, běhám, v létě je to beach volejbal, 2x týdně crossfit, s manželkou výlety, se psem procházky, chodím do sauny, poslechnu si jen tak hudbu se zavřenýma očima, občas sáhnu po nějaké zajímavé knížce.
ROOFIX na crossfitu
Oddychovka na závěr: Co ti v poslední době udělalo největší radost?
Asi to, že jsem před 2 měsíci uběhl půlmaraton. To jsem si v sobě hrozně užil. :) A už se těším na další!
ZÁVĚREČNÉ KUBOVO MOTTO: V určité výšce už nejsou žádné mraky.
Virtuální vizitka
Jméno a pozice: Jakub Kopřiva, zakladatel a CEO ROOFIX
Role: kormidelník, motivační řečník a týmový stmelovač
Koníčky: tělo i mysl v pohybu a vymýšlení nejlepšího životního motta