REPORTÁŽ: Jak jsme třikrát píchli, abychom devatenácti tisíci píchli Centru Paraple
ROOFIX jel pro Paraple. Už podruhé. A rozhodně to nebyla žádná soutěž. Akorát že byla! My bychom totiž za vzájemné hecování mohli dostat medaili. Když se zrovna nebrodíme blátem v Gladiator Race a nezapalujeme svaly na společném crossfitu, jedeme pro Paraple. A letos jsme na to nebyli sami – pro Paraple jeli i naši zákazníci a spřízněné cyklo duše ze S T A K O, střechaři z Michal Franc s.r.o. a profíci na hydroizolaci z 1. Českomoravské.
ROOFIXáci na tripu.
Bilance zářijové jízdy pro Paraple v roce 2024
- Počet cyklo-srdcařů: 28
- Píchnutých kol: 3
- Snědených much: 23847260
- Celkem najeto: 9 691,37 km
- Centru Paraple přisype ROOFIX do prasátka: 19 383 Kč
Takhle… nás toho moc nezastaví. Ale povodně, co zaplavily skoro celou republiku v půlce září, byl tvrdý oříšek i pro nás. Museli jsme na pár dní hodit brzdu, a tak jsme nadupali o pár kilásků méně, než bylo v plánu. Proto jsme se rozhodli místo jedné koruny za kilometr darovat kačky dvě a do prasátka Centra Paraple tak ROOFIX sype 19 383 Kč.
No a jednoznačným vítězem s 1 333 najetými kilometry a absolutním cyklo-borcem se stávááá… Pavel Pultar z týmu Pako parta STAKO! Pro rychlou rekonvalescenci a nabrání sil od nás tým získal dvě velké piksly Mixitu a Pavel Pultar cenu, co má koule – kulopéči od Angry Beards. Vsadíme cyklogatě, že po měsíci v sedle se bude hodit.
ŠŠŠ, PODPULTOVKA: Vítěz Pavel Pultar prý celých 1 333 kilásků najezdil za pouhopouhé 3 týdny, většinu po polňačce a lesní cestě (kulopéči zdar), a od začátku roku do října nadupal 4 000 km. Jo, a – kolegy prý přihlásil potají, ale užili si to převelice a do další ROOFIX výzvy půjdou milerádi znovu. Konec hlášení.
Tým Pako parta STAKO s vítězem Pavlem Pultarem v čele.
Při výzvě kápo Kuba doslova vypustil duši
Hned 3x. Poprvé ještě před týmovou cestou do Jičína. To jsme se tomu ještě smáli – stejně jako Alešovi, který se svými asi deseti bidony vypadal jako malá cisterna. Konečně dupeme do pedálů, kocháme se krajinou a dofuníme až do místní hospůdky. Narovnáme hřbety a berem volné místo. Vtom kamarád Roman chytá paniku a dupe nohama, že pod stolem je had. Hysterák ho rychle přejde, když zjistí, že syčí Kubovo kolo. A panikařit začne Kuba.
Balí svých pět švestek a za pět dvanáct dorazí do nejbližší cyklo opravny. Služby vskutku kvalitní, protože po 10 kilometrech na cestě zpátky duše zasyčí zas. Po 20 minutách boj o opravu vzdáváme. Protože rvát tlustou montpáku pod plášť bylo jako cpát vepřovou panenku místo párku do rohlíku. Kluci trasu proti větru zdárně dokončí a Kuba se jal utužovat vztahy s bratránkem z Jičína.
ROOFIXáci promlouvají duši do duše.
Naše tajná teorie je, že to je karma… Za to, jak Kuba před vyjížďkou na Kuks nasliboval tempíčko 25 km/hodinu a bylo z toho záhadných 31. Se nedivíme, že si Ála na posledních 10 km zařídil odvoz. Ale i tam jsme nakonec úspěšně dorazili a připsali tak na účet Paraplete pár kaček.
A co si z toho pamatuje náš Ála? „Křeče v nohách, rozmačkaný banán v batohu Jakubem Kopřivou. Nebo když jsme jeli týmově, dojeli jsme cizího cyklistu, tým mě nechal napospas osudu, vytáhli jeho a mně ujeli.“ Ale boží to bylo, né že né.
ROOFIXáci kuk na Kuks.
Proč právě Paraple?
To vlastně úplně nejlépe shrnuje Jiří Pokuta, manažer fundraisingu Centra Paraple: „Velice si vážíme, že si společnost Roofix vybrala právě nás. Vaše výrobky pomáhají lidem pracujícím ve výškách, a to je důležité. Velká část našich klientů, lidí s poškozením míchy, utrpěla úraz právě při pádu z výšky. Vaše práce významně přispívá ke snížení počtu úrazů, a tím i k nižšímu počtu případů poranění míchy. V tom vidíme silné propojení s námi, a o to více si vážíme, že jste jeli pro nás – Centrum Paraple.“
Mimochodem, věděli jste, že každý rok přibude 250–300 nových pacientů s míšním poraněním? A že asi 170 z nich usedne na invalidní vozík? Každého jednoho z nich si pak vezmou pod křídla fyzioterapeuti a psychologové v Pobytové sociální rehabilitaci Centra Paraple.
Pár slov na závěr: O andělích z Centra Paraple
Centrum Paraple založil v roce 1994 Zdeněk Svěrák společně s občanských sdružením Svaz paraplegiků. Přes 30 let pomáhá lidem s poškozenou míchou a jejich rodinám. Je pro ně oporou v prvních měsících, ale i kdykoli v průběhu života. „Poranění míchy přináší do života zásadní změnu a zdaleka neznamená jen ztrátu schopnosti chodit. Jde o obrovský zásah do běžného fungování. Najednou je třeba se i ty nejzákladnější činnosti naučit jinak, nově. Musíte přijít na to, jak pracovat se svým tělem, jak se vyprázdnit, obléct, umýt, postarat o děti, řídit auto… To vše s navíc mnohdy zasaženou hybností rukou a zdravotními komplikacemi. Jde o dny, týdny a někdy i roky nácviků, do kterých musíte investovat obrovské nasazení, trpělivost a vůli,“ říká Jiří Pokuta.
„Centrum Paraple je prospěšná společnost, která musí více než 50 % svých nákladů pokrýt z darů jednotlivců a firem. Aktuální rozpočet je 80 milionů korun,“ upřesňuje finanční situaci Pokuta. Pokud byste chtěli poslání Centra Paraple podpořit a cyklistice zrovna neholdujete, přispět můžete rovnou na účet veřejné sbírky. Protože každá kačka se počítá.
P. S.: A ROOFIXáci už zase stříhají (kilo)metr do nějaké další sportovní výzvy. Víte o něčem? Dejte o tom vědět našim holkám z marketingu: monika.pleskacova@roofix.cz.